Je zapotřebí se ptát…
Pracuji jako sociální pracovnice – terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, a v terapii mám i několik obětí sexuálního zneužívání od kněží římskokatolické církve.
Moje texty jsou poděkováním všem, kteří se na pomoci obětem aktivně podílejí, a díky jejichž finančním příspěvkům si mohou oběti zvolit terapii, která jim aktuálně přináší úlevu. Protože téma není zpracovatelné pouze v pár slovech, další články budou následovat. Ano, budu zde psát o kněžích jako o sexuálních predátorech. V různých diskusích zaznívá argument, že nejvíce obětí sexuálního zneužívání nepochází z prostředí církevního, ale rodinného, zároveň s otázkou, proč tedy na církev zaměřují média takovou pozornost? Ano, je pravda, že v jiných sociálních uskupeních dochází k sexuálnímu zneužívání také. Ale to, že bohužel dochází, a docházelo, k sexuálnímu zneužívání kněžími je prostý fakt. A ten si zaslouží pozornost, ať už z důvodů preventivních tak terapeutických, jako uznání obětem za jejich utrpení. Zneužívání v církvi má totiž svá specifika. A díky nim je třeba v Německu zařazeno v podobné kategorii, jako zneužívání v rodinném prostředí. Když už jsem zmínila ono Německo, tak na workshopu věnovanému preventivním opatřením, které lidé za našimi hranicemi podnikli na ochranu osob zvláště zranitelných, s ohledem na církevní prostředí, zaznělo, že poté, co církev začala brát toto téma vážně, klesl počet nových případů na nulu. Ale vývoj za našimi hranicemi není hlavní náplní mého textu, proto zájemce odkazuji na dostupné zdroje.
Nevím jak vám, ale mě se děje, že na zdánlivě jednoduché otázky v církvi nedostávám jednoznačné odpovědi. Například – co či kdo je to vlastně církev? Nebo: Jaká je úloha kněze? Přitom, dle mého názoru, aktuální situace právě volá po tom, abychom se ptali!
Kněz totiž vedle svých dalších poslání liturgických figuruje sociálně jako tzv. „náhradní postava“, tedy, že si do něj jeho okolí promítá své potřeby v reálném životě nenaplněné, a skrze idealizovaný vztah s touto náhradní figurou si odžívá nebo doplňuje vzory, které mu v životě chybí. Shodně jako kněz může sociálně působit například školní učitel, trenér, soused, který má zajímavé poslání, třeba je hasič, policajt, záchranář, voják. Například, když chlapci či děvčeti chybí v rodinném prostředí mužský vzor, hledají, kde si tuto potřebu doplní. Začnou vzhlížet k některé z autorit, které mají okolo sebe. Když zmiňuji, že dítě nebylo ve svých potřebách ve svém rodinném prostředí naplněno, může to znamenat, že ono rodinné prostředí patrně nebylo ideální pro plný vývoj a dozrání osobnosti. Proto onu „náhradní figuru“ potřebují hlavně lidé, které už život začal nějak srážet na kolena. Jsou oslabení, mohou mít problémy s nepřijetím, sebedůvěrou. Ano, této skutečnosti opravdu někdy využívají i oni trenéři, učitelé, oddíloví vedoucí. I kněží. Jestliže nevidíte rozdíl mezi tím, když sexuálně zneužívá oddílový vedoucí a když zneužívá duchovní, akceptuji vaši zkušenost. Já tam rozdíl vnímám.
Ale tak, jak jsem napsala výše uvedené řádky, by mohlo ale vyznívat, že oběťmi sexuálního zneužívání v církvi jsou podstatně lidé z problematického rodinného zázemí. Tak mi nezbývá než se zmínit o tom, kdo všechno může být obětí. KDOKOLIV. Oběť se stala obětí pouze a jen z toho důvodu, že byla
v nepravý čas na nepravém místě. Tedy, agresorovi po ruce, v jeho blízkosti. Neexistuje prototyp oběti. Oběť si ničím to, že se stala obětí, nezpůsobila. Existují tak zvané vulnerabilní osobnosti, které jsou
v některé části své osobnosti oslabené, tedy více ohrožené sociálně-patologickými jevy, jako je násilí, šikana, a ano, i sexuální zneužívání. Na druhou stranu může být osobnost budoucí oběti naprosto zralá, odpovídající psychosociálně svému věku, z vřelého, zdravého nerigidního rodinného prostředí, správně poučena o sexuálních otázkách, a přesto se stane obětí zneužívání. Zneužívání je o výkonu moci nad člověkem nástroji manipulace, kterým není schopen dospívající, natož dítě, odolávat. Představte si svět šestnáctileté dívky nebo chlapce. A dále, dejme tomu, muže na kraji padesátky. Jestliže mezi nimi dojde k sexuálnímu aktu, dojde k němu se zralým souhlasem dospívajícího? Zkuste si tu situaci jenom představit. Jaký z té představy máte pocit? A když je navíc zneužívajícím dospělá osoba s autoritou zaštítěnou církví, v kněžské roli, a dospívající je vychováván k úctě a poslušnosti vůči církvi a jejím představitelům? Zkuste si tu situaci představit, procítit. Může se takový mladý člověk, ať sebezdravější, za těchto podmínek ubránit?
Pro ty z nás, kteří jsme v tomto tématu zcitlivělí, se otevírá zajímavá otázka: Jakou úlohu a moc má mít vlastně kněz? Tuto otázku nezodpovím, ale považuji za potřebné si ji klást a odpověď hledat. Protože jestli je sexuální zneužívání o nějakém tématu, tak je o tématu moci. Moci ve významu „mám moc nad někým“, a moci ve významu: „mohu to udělat“, což neznamená ale „smím“ to udělat.
Proto je tak důležité téma nastavení hranic, což právě mnozí kněží neumí, ale o tom napíši někdy příště.