O mně

Svoji cestu k poradenské a terapeutické práci s klienty popisuji v krátkém poděkování.

Roky se mě dotýkají příběhy rodin s těmi nejtěžšími traumaty. S rodiči předčasně narozených dětí mě spojuje i vlastní zkušenost. Jako máma vím, jaké to je dívat se na své dítě přes sklo inkubátoru. Tyto zkušenosti a roky práce s tématem péče o „nedoušky“ se zaměřením na podporu rodičů při terapii se svými klienty plně využívám. I když jako terapeut – poradce nemusím mít osobní zážitek se vším,  co klienti prožívají, abych jim mohla být nápomocna, když za mnou přichází maminka předčasně narozeného dítěte se svými obavami, prožitky, vnímám to bytí v podobných zkušenostech jako přínosné.  Souznění s rodičovskou a mateřskou bolestí každý rok proměňuji v organizaci Mše svaté za předčasně narozené děti na pražském Vyšehradě, nově i v projektu „Vzkaz do Nebe„. 

Pro rodiny zatížené tím, že se jejich dítě narodilo předčasně, hledáme spolu s kolegy lékaři také systémovou pomoc. Aktuálně oslovujeme poslance ohledně návrhu úpravy zákona, protože na rodiny dopadá situace i finančně.

V současné době se témata, se kterými s klienty pracuji rozšířila i o závislosti, převážně na alkoholu, práci s úzkostí až panickými atakami, depresemi. Zvláště v pocovidové době se mnozí z nás, kteří doposud svůj život zvládali relativně stabilizovaně, ztrácejí půdu pod nohama, což se projevuje právě těmito uvedenými symptomy. 

Někdy se ale stává, že klient vlastně neví, proč přichází. Přivede jej za mnou náhoda, chceme-li to tak nazvat, posadí se do křesla, a najednou se nám ukáže, že je přesně tam, kde potřebuje být. Přichází s na první pohled jednoduchým dotazem či požadavkem, a postupně začneme rozkrývat, že za prostou otázkou se skrývá velká bolest, která ho omezuje v prožívání radosti ze života. Jsou terapie, které trvají delší čas. Jak dlouhý? Jak klient potřebuje. Někdy potřebuje setkávání přerušit, někdy se potřebuje vrátit. A také se učí tyto potřeby vnímat a mluvit o nich. I to je součástí mé práce.

Ze zkušenosti vím, že si klienti vybírají terapeutickou podporu ve chvíli, kdy zjistí, že nemohou či nechtějí svému okolí říci vše, co prožívají a co je trápí. Určité nepochopení ze strany svých blízkých zažívají rodiče dětí předčasně narozených, postižených.

Předsudky okolí o tom, za jak dlouho je reálné se vrátit „do normálu“ trápí rodiče po smrti dítěte. O čem se také hůře hovoří mezi lidmi jsou zranění pocházející z církevního prostředí a komunity. A nebo si klienti zkusili se svými přáteli popovídat na téma, že se necítí šťastní a v pohodě, a u svých nejbližších se jim nedařilo najít pochopení.

Já nejsem kamarádka. Jsem odborně vzdělaný terapeut a v rámci hranic terapeutického vztahu jsem pro klienta k dispozici tak, jak potřebuje, a v jeho prospěch využívám všech svých znalostí, dovedností i zkušeností. Ovšem proč píši v úvodní lince, že si klienti mají první konzultaci objednat nezávazně? Protože tak, jak já pracuji, nemusí vyhovovat každému. Také já nepracuji se všemi tématy, ale díky síti kolegů mohu klienta nasměrovat na konkrétní pomoc u odborníků, kteří se specializují například na párovou terapii, a dále se v péči o klienta s kolegy doplňujeme.

Jak jsem tento text začala těžkými tématy, nakonec si dovolím vtip. Však maminky mnohých mých klientů by mohly mít radost, jak často jsou náměty našich hovorů:

Tři židovské americké maminky si pochvalují lásku svých synů. První prý syn každý rok platí luxusní dovolenou na Havaji. Druhá se chlubí, že jí syn platí byt a stravu a všechny svátky tráví v jeho rodině. Ale třetí matka má největší důvod k hrdosti, protože povídá: „Můj syn pravidelně chodí ke známému psychoanalytikovi, a platí mu 100 dolarů za hodinu! A víte, co s ním celý ten drahý čas řeší? MĚ! „

PS: moje hodinová sazba je levnější.

Téma komunita v Římskokatolické církvi

Pro svoji diplomovou práci na Pražské vysoké škole psychosociálních studií jsem si zvolila téma z prostředí církve. Během zpracování podkladů a při setkávání se s mnohými zajímavými lidskými příběhy jsem se rozhodla dále se věnovat terapii traumat mocenského, emočního a sexuálního zneužívání, které sebou přináší bytí ve specifickém komunitním prostředí. Zveřejněním příběhů ze své diplomové práce naplňuji slib, který jsem svým respondentům dala. Moje práce jako taková byla obhájena s výhradami k metodickému vyhodnocení výzkumu, ale její obsah a témata jsou diskutována uvnitř i na okraji církevního prostředí. Proto i zde celou práci zveřejňuji.

Z anotace:

Kostel Římskokatolické církve je plný symbolů, které jsou vnímány křesťany ze všech kontinentů shodně. Považuji tedy toto místo za nízkoprahové zařízení, do jehož dveří vstupuje bez bariér kdokoliv, kdo se nachází v nouzi duchovní, duševní či sociální. Nově příchozí může využít určité anonymity, ale také může očekávat, že bude společenstvím přijat a jeho sociální potřeby budou nějakým způsobem naplňovány.

Zajímá mě význam komunity v církevním společenství, kdo nebo co utváří komunitu a pravidla v ní, jaké hodnoty dává společenství jedinci. Jako podstatné vnímám otázky, jak církevní prostředí reaguje na aktuální vývoj společnosti a zdali se nabídka církevních společenství nemíjí s potřebami lidí, kteří hledají svoje místo ve farním společenství.

Pro zájemce dávám k dispozici ke stažení text včetně sedmi příloh, které tvoří anonymizované záznamy vybraných výzkumných rozhovorů: