Na oddělení ARO se miminko objeví, je-li jeho stav nejvážnější. Každý miničlovíček má svoji sestřičku, která se stará jen a jen o něj. Režim na tomto oddělení je nejpřísnější. K miminku mohou většinou jen maminka a tatínek. Pro rodiče je občas složité vnímat přísná pravidla oddělení a respektovat je. Některé sestřičky na případné porušení upozorní taktněji, jiné méně taktně, každopádně pravidla mají svůj smysl. Je nutné zabránit zanesení jakékoliv infekce na oddělení. Proto se rodiče přezouvají, oblékají jednorázové pláště, roušky, dezinfikují ruce a dbají pokynů personálu. Na toto oddělení nesmí děti, protože jsou ze školy a školky promořeny viry, které jsou pro ně neškodné, ale pro nedonošeňátko mohou být smrtelně nebezpečné. Například i obyčejná rýma, natož střevní průjmy či neštovice!

Umožňuje-li to zdravotní stav děťátka, vyndá už i na oddělení ARO sestřička našeho Nedouška z inkubátoru a položí jej jen v plence na maminčinu či tatínkovu hruď. Říká se tomu klokánkování. Miminka a rodiče to milují a hlavně potřebují!

Občas se stane, že miminko, ač jinak tiché, začne u maminky plakat. Z toho může být maminka trochu vyděšená. Co když u ní miminko nechce být? Ale kdepak! Všechny dětičky se chovají stejně, jak mají bebíčko, spěchají si k mámě postěžovat a hledají útěchu. A tak i to maličké chce politovat, že bylo píchnuto do ručičky, že bolí to a tamto! A nejvíce si stěžuje, že se mu stýská po mamince!

následující díl →