Intermediár je oddělení tréninku a trpělivosti. Zatímco na ARO a JIRP se o miminka starají sestřičky, na oddělení intermediární péče – na tzv. impu či intermedu – se učí o miminka starat samy maminky. A jestliže na ARO a JIRP je prioritní miminko uzdravit a „dopéct“, na intermedu je nejtěžší „připravit“ miminko tak, aby vše zvládlo a mohlo jít domů. A maminky se učí být trpělivé. Miminku, které nemohlo trénovat takové ty „normální“ věci u maminky v bříšku, to jde na vzduchu hůř. Zvládnout koordinaci dýchání a sání není jednoduché. A také trvá, než se naučí pít od maminky. Na tomto oddělení všechno tak nějak moc dlouho trvá.

Náš Nedoušek přišel na intermediár s váhou 1,4 kg. Miminko se považuje za „normální“, narodí-li se s váhou aspoň 2,5 kg. A intermediárovému nedouškovi stačí, když má asi 1,8 – 2 kg, ale hlavně je schopen se úplně sám nakrmit a to tak, že se při pití nedusí. Jak dlouho to trvá? Každému miminku jinak! Některé se na tomto oddělení sotva ohřeje, u některého inkubátoru vysedí maminka ďůlek.

Jenže rodiče už mají dojíždění do nemocnice plné zuby a tak rádi by si už odnesli svoje miminko domů! Ale čím víc na nedouška spěchají a ptají se doktorů, kdy už by mohlo jít miminko s nimi, tím vážněji se ukázalo, že nedoušek je ještě slabý, a proto musí ještě v nemocnici zůstat!

následující díl →