Andílkovi rodiče

Žádná útěcha Ti neusnadní nést bolest z jeho odchodu

On dojde smrti, obraz nádhery králů lidí

V nezkalené slávě před rozpadem světa

Ale Ty, má dcero, zůstaneš ve tmě a v pochybnostech

Jako soumrak v zimě, jenž přichází beze hvězd

Zde budeš dlít se svým zármutkem pod vadnoucími stromy

Dokud se svět nepromění a dlouhé roky tvého života neskončí.

(Pán Prstenu – Dvě věže)

Rodičům, kterým umře dítě, jsou v té chvíli lhostejné statistiky uvádějící, v jak malém procentu těhotenství se tato tragédie stane.

Ale i rodiče musí v této situace řešit praktické věci:

Dítě v matčině lůně je v lékařské terminologii lidský plod. Za živě rozené dítě se označuje to, které dosáhlo minimální hranice věku 22+0 týdne těhotenství, a porodní váhy aspoň 500 gramů.

Hranice porodu mezi 22. – 25. týdnem těhotenství je šedá zóna mezi schopností a neschopností přežít mimo maminčino tělo a možností lékařské vědy přijatelný život udržet. Protože se nedá život a schopnost přežít zjednodušit do počtů dnů a hodin trvání těhotenství, lékaři postupují při takto velmi časném porodu tak, že umožní dítěti projevit životaschopnost (narodit se živě a přežít mimo matčino lůno).

Po celou tuto kapitolu, ať je sebebolestnější, myslím na rodiče, kteří musí udělat ta nejtěžší rozhodnutí. Rozhodnutím v určité fázi již v léčbě nepokračovat umožní svému dítěti důstojný odchod a neprodlužují jeho fyzické trápení, i když tím pro ně začíná čas bolesti, smutku a truchlení.

Ať už rodiče přišli o dítě v těhotenství, při porodu nebo po prohraném boji na neonatologii, vždy po dítěti truchlí. Jejich dítě má navždy místo v jejich životech a nikdy nezapomenou. Proto, je-li to jen trochu možné, s citlivou podporou zdravotníků, vytvoří se klidný prostor rozloučení se s dítětem a také si připraví vzpomínku – například vhodně naaranžovanou fotografií, pramínek vlasů, obtisk nožiček a ručiček.

I ke kroku rozloučení je potřeba od rodičů hodně síly a odvahy. Dítě vidět a rozloučit se s ním, truchlit za ztrátou, později umožňuje rodičům nadechnout se do dalšího života.
Pro okolí pozůstalých by v této situaci mělo být naprostým tabu vyslovovat věty jako „budete mít další dítě“. V tomto případě důrazně platí, že nevím-li co říct, neřeknu raději nic. Stručně vyslovená upřímná soustrast a vědomí podpory bude pro rodiče důležité, aby věděli, že i jejich nejbližší jejich ztrátu vnímají a soucítí s nimi.
Organizace pomáhající rodičům v těžké situaci: perinatalnihospic.cz/projekt-andelsky-fotograf/

Stateční rodiče vytvořili památku na své miminko: www.youtube.com/watch

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *