Inkubátor

Jsem v inkubátoru – takové krabici. Už jsem velké Nedouše a daří se mi dýchat jen tak, samo to jde. Chvíli jsem mělo u nosu takovou hadičku s kyslíkem, ale už je pryč! Na nožičce mi bliká červený světýlko, říkají tomu čidlo, které měří, jak dýchám a jak mi bije srdíčko. A na tělíčku mám nalepený takový placičky – tomu zase říkají „sluníčka“ a ty hlídají srdíčko taky. Co mi vadí, je ta hadička z pusinky – prý sondička. Žvýkat mi to nejde a vyndat taky ne! Ale po třech hodinách mi tou hadičkou dávají do bříška dobrotu. A to je mi pak dobře, v bříšku mám teplo, můžu spát. Vlastně jen spím, spím a čekám na MÁMU! Cítím na sobě nějaké dotyky, ale to není máma, protože MÁMU já poznám!

UŽ JDE! MAMI!
Pokračování příběhu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *